Temná strana světlé cesty II.

Láska bez podmínek je nejvyšší tvůrčí princip stvoření. Většina však potlačuje nenávist i hněv a promítá je na bližní. Jen pár jich přijímá celou přítomnost a stíny vlastní bytosti. Pravda bez domyslů je nejvyšší udržující zákon života. Většina však popírá své lži i chyby a promítá je na bližní. Jen několik jich poznalo Prozřetelnost a moudrost Jediného.

Probuzený člověk je vyrovnaný člověk. Pokud je v něm světlo a temnota obsažena na začátku, pak v něm musí být obsažena i po tzv. "osvícení" - což ale neznamená, že je světlem (to je jen takové vžité dogma) - znamená to, že má světlo a stín v rovnováze a díky této jednotě protikladů pro ostatní září. Pokud je ve vědomí člověka po tzv. "osvícení" přítomno pouze světlo, pak to znamená, že vytěsnil stín nedovoleným způsobem - použil cestu projekce, aby se ho zbavil. I zde tedy platí přísloví, že pod svícnem je největší tma. Vytěsněný stín se pozná tím, že na něj člověk úplně zapomene a své špatné vlastnosti a chyby už nevpustí do vědomí. Jestliže člověk vyrovná stín, který zpravidla převažuje nad světlou stránkou osobnosti, znamená to, že si je plně vědom svého stínu; má jej takzvaně před očima a nedopouští se rozštěpu osobnosti na světlou část, kterou si ponechá, a tmu, kterou vytěsní, ale namísto toho existuje v celistvé harmonii bytí.

To, že někdo upředností jednu z polarit tohoto světa je buď výsledkem jednostranného úhlu pohledu na svět nebo důsledkem upřednostnění subjektivních životních hodnot před objektivními. Tzv. "světlí" duchovní lidé upřednostňují zpravidla lásku či radost a potlačují nenávist, strach a smutek. To samé dělají i tzv. "temní" či materiální lidé, jen mají jiné vnímání toho, co je dobré a co zlé. Poměřují vše se sebou, a tak vidí dobré jen v tom, co je dobré pro ně - což může být v důsledku mnoho zlých věcí pro ostatní. Toto vztažení hodnot k subjektu, a nikoliv k objektu, je příčinou, proč i "temní" projektují zlo a tvoří si stín. Jediný rozdíl mezi stínem "světlých" a "temných je v tom, že "temní" přítomnost stínu alespoň tuší, ale i tak se vyhýbají konfrontaci, protože jim v tom brání pud sebezáchovy. Zatímco ti "světlí" nemají o existenci stínu zpravidla ani potuchy, a úplné potlačení zla do nevědomí dělá z jejich stínu velmi nebezpečného a mnohem mocnějšího protivníka. Cesta ovládání mysli a emocí i mnoho jiných technik sebekontroly se tak pro mnohé nevědomé stává pastí, neboť jen nemnozí jsou dnes karmicky natolik čistí, aby se nedopouštěli lži, popírání nebo potlačování nechtěné polarity. Proto je správnou cestou k harmonii protikladů sebepoznávání.

Milovaní, obdivovaní a uctívaní lidé nám ukazují naše skryté kvality. Ty samé kvality, které nás na milovaných lidech přitahují, jsme si sami před sebou zamčeli a zablokovali. Jakákoliv forma zprostředkovaného náboženství, která měla své místo v odcházejícím věku Ryb (dle egyptanů věk Osirida - boha smrti a znovuzrození či dle hebrejů věk Gevury - sefira odpovídající martické energii boha války), již ve věku Vodnáře (dle egyp. věk Hóra - boha nebes či dle hebr. věk Tiferet - sefira odpovídá harmonické energii slunce) ztrácí svůj původní smysl. Je stále těžší následovat uctívané mistry, resp. bude velmi těžké dobrat se skrze ně chtěných kvalit. Cesta harmonizace spočívá v tom, že vědomí každého člověka se postupně rozšiřuje, aby se každý sám mohl stát svým duchovním učitelem, knězem a spasitelem. Všichni jsme si vzájemně mistry i žáky. Všichni máme možnost dojít sebepoznání. A všichni máme v sobě tutéž duši, která obsahuje vše, co je nahoře i vše, co je dole - tedy všechny přijaté, nepřijaté a skryté části. Jediný rozdíl mezi lidmi je v tom, že každý jedinec má při zrození různé kvality odemčené - přijaté, jiné má zamčené - nepřijaté, a další skryté - obdivované.

Ti, co popírají, potlačují a bojují s temnotou, vytěsňují svůj stín. Nejdříve přicházejí deprese, které signalizují, že se stín již začíná oddělovat. Pakliže člověk pokračuje v potlačování temnoty, podaří se mu stín úplně vytěsnit ze své aury.
Oddělený stín se však stává pro pokryteckého "pravdoláskaře" zhoubou, která je vždy silnější, protože oddělený stín má svou vůli a vyživuje ho popírání, potlačování a boj. Tak se člověk snadno dostane do války se sebou samotným. Bojuje a nemůže zvítězit, neb s každým bojem získává stín na síle. Tento boj člověk vnímá jako válku proti "zlým" lidem a proti temnotě ve světě. Netuší však, že když bojuje se svým "zlým" nepřítelem, bojuje se svým stínem a tedy sám se sebou.

Ti, kdo předstírají, že jsou milující a dobří, a přitom skrývají či potlačují svou nenávist a zlost, vytváří v důsledku mnohem větší zlo, než ti, kteří si uvědomují svou nenávist a zlost stejně jasně jako svou lásku a dobro, neboť jsou upřímní k sobě i druhým. Dobro a zlo jsou totiž pouze dvě strany téže mince. Pokud v sobě zlou stránku potlačíme a dobrou upřednostníme, koledujeme si v tom lepším případě o vážnou duševní poruchu. Proto jedině uvědoměním, přijetím a vyrovnáním protikladů uvnitř naší osobnosti dosáhneme centra bytosti a prožijeme klid a mír blahodárné harmonie.

Cílem je cesta.
Zpřítomni sebe.
Neohlížej se zpět.
Nepátrej dopředu.
Ale buď uprostřed.
A dívej se kam šlapeš.