Zde je tzv. poziční klam, který vlastně charakterizuje a sleduje vývoj lidské civilizace. Vše co je v pohybu má vlastní existencionální a tvůrčí tah, není jen příslušný člověku jen člověk do něj promítá svůj civilizační vývoj a zkušenosti. Vytváří si dojem. Tento tah je u člověka "simulován" instinktivním a sociálním vědomím, myšlením a chováním. Jinak řečeno nese v sobě jeho rysy, autoritu, ideovost, kmenové tradice, sobeckost, agresivitu a hlavně zpětnou projekci na lidský druh. I když zde cítí zpětnou vazbu i určité opodstatnění tak to není ale  v dimenzionální realitě, ale tím že všechny vjemy  prochází stejnou strukturou mozkových center a použijí a musí použít stejné prostředky, tak že je člověk vlastně žije v určité bublině a navíc automaticky tíhne k lidem s obdobným smýšlením a tahem. Vznikají skupiny a vlastně biodoverzita společnosti. 

Většina předchozích duchovních myslitelů a osobností, bohužel nepřekročila tento stín a  neprošla oddělením se smýšlení a dogmat společnosti ani své instinktivní a sociální platformy. Ostatně to moc ani nešlo. Zkrátka oni jen "trénovaly"  programy dané společnosti a stavem civilizace a projektovali se do ní. Dnešní doba je jedinečná v tom že poprvé v epoše lidstva je zde, stabilní životní prostředí, řád, dostatek a přístup ke vzdělání a poznání, informacím. Je to i konec duchovní a duchovna a příchod vyšší platformy což je duševenství a proces oddělení se od splynulosti se společnosti a jejím řádem, dogmaty, tradicemi. Duševnost přináší pravé a neustálé osvícení a osvobození a chápání dějů, pokud je vnitřní tah. Je to proces poznávání,učení, zakoušení, krizí a kontinuálnějšímu vědomí. Je to postupné uchopování základních principu světa, dějů a řádu zde jež přináší možnost volby, pochopení a ztišení. To co míří ke společnosti a nese prvky autority, manipulativnosti, kolektivismu, laskavosti, agrese, sobeckosti atd. i když nese duchovní ideje, je vždy primitivní a založené na instinktivním a sociálním základě lidské bytosti.

Dokončení,

To co nese prvky pochopení, poznání, zakoušení,denní osvícení, vnitřní tah a projevuje se duševně a směřuje k altruismu a kontinuálnímu vnímání dějů, kořeny, průběh a dnešní projev a odhad budoucnosti, je duševenství a je nejvyšší možná lidská platforma a je čistě individuální, není celoplošná a neprojektuje se na společnost, i když v první fázi oddělování, díky poznání zde vědeckém či esoterickém, obojí mají obdobnou váhu, směřují ke společnosti a "montování" se do jejího života, neboť zatím proces k sobě samému a poznání co kam patří, co je společnosti a co je mé je na počátku. Zde jsou ony kořeny "zla"  neboť cítí opodstatnění se napravovat řád společnosti. Všechny ideologie a totality. V druhé fázi kdy postupně poznáváme co je má a co je můj tah a charakter a co je už doménou společnosti, rodiny, tradic, dogmat atd. Zde přichází další kritický moment a to vytváření  společenství a jejich manipulaci. Teprve třetí fáze je již o vlastní cestě. Ještě je potřeba připomenout základní skutečnost a zákon, jež vlastně určuje smysl lidstva ě všech jeho dějů, je zákon  postupné vytváření své osobnosti od bodu nic, narození až po smrt. Společnost je vlastně velké hřiště a ring, kde se učíme chápat mnohorozměrnosti světa, jeho dějům, lidské identitě a to dennímu kontakty, komunikací ... . Bez bohatého prostředí na podněty by lidská osobnost zakrněla, nebo byla jednostranná. Jinak řečeno lidská společnost má svoji cestu a má vlastně funkci jako naši rodiče, umožnit nám dospět a přežít. V dospělosti taky už se matce a otci, rodičům nemontujeme do života a není našim údělem je měnit, učit a napravovat ... . Když se to děje tak je to cosi nezdravého ... .

Závěrem žádná duchovní cesta není ani duchovno, je zde latentní tah a cesta denních osvícení k vlastní svébytnosti a duševenství a vnitřní komunikace a chápání všeho.